Amulet pro rok 2022 jako DÁREK <3

Jak nakládat s temnotou? - 2 díl

hands-1926414_1920 (3)Máme na výběr ze čtyř variant:

  1. Můžeme to zabalit a zkusit to v dalším životě. Pokud přijímáte myšlenku reinkarnace, může se to zdát jako celkem praktické řešení. Bohužel se stejnými problémy se pravděpodobně budete potýkat i v dalších životech, protože život už je prostě takový. Pokud nepřijímáte myšlenku reinkarnace a nejste dostatečně zoufalí, budete potřebovat velké množství energie na překonání strachu ze smrti, abyste to mohli zabalit. Efektivnější způsob, jak tuto energii využít, spočívá v jejím investování do prozkoumávání temnoty vedoucí k jejímu pochopení a rozplynutí.  
  2. Můžeme před tím celý život utíkat. To dělá většina z nás a většina s mizivým výsledkem, protože sám před sebou prostě nikam neutečeš. Můžeme temnotu v nás zajídat, odvádět pozornost tabákem, trávou, sexem, hraním her, alkoholem, nakupováním, cestováním, prací, ulpíváním na jiných bytostech (partner, děti, vnoučata, zvířátka) a já nevím čím vším ještě, ale uvnitř to bude stále bolet. Jsou to jen dočasné léky na potlačení bolesti, stejně jako analgetika. Nic neléčí, jen na chvíli uleví od bolesti. Mysl je v tomto ohledu velice vynalézavá, sami si musíte upřímně přiznat, čím vaše mysl maskuje vaši vnitřní bolest - temnotu.
  3. Můžeme temnotu zcela ignorovat a tvářit se, že celý náš život je jeden velký ráj na zemi a že neznáme jiné stavy než stavy štěstí a lásky. Je to ale velice energeticky náročný způsob nakládání s temnotou. A víte co? Nakonec vás temnota stejně zlomí. Je to jen otázka času. Potlačovat něco, čehož primárním účelem je sdělit nám nějakou informaci, je trvale nemožné. Čím více to bude potlačováno a ignorováno, tím více se to bude snažit projevovat. Nakonec můžete skončit s nějakou vážnou nemocí těla nebo mysli. Určitě jste zažili situaci, kdy se večer v neklidném stavu snažíte usnout, protože musíte být ráno do růžova vyspalí před důležitou událostí, a tak si zakazujete myšlení, které vás odvádí od spánku. Ale paradoxně čím více se snažíte nemyslet, tím více myšlenek se objevuje a tím více vás pohlcují. A tak je to i s temnotou, protože i ji tvoří myšlenky, které doprovází emoce.
  4. Můžeme s temnotou začít pracovat. Pro dosažení vnitřního klidu a harmonie je nutné temnotu přestat ignorovat či potlačovat a začít ji zkoumat. Zjistit, co se nám snaží říci. Temnota pramení z naší nevědomosti - vše v našem světě má nějaký význam, tedy i temnota. Je nosičem nějaké informace a jediné co chce je, aby byla prozkoumána a pochopena. Je třeba na ni posvítit soucitným paprskem vědomí. Pak nám temnota vydá své tajemství, počká, zdali jsme si vzali její sdělení k srdci a pokud ano, nemá již další důvod ke své existenci. Prostě se rozplyne ve světle vědomí, lásky a soucitu. Bez temnoty bychom neměli šanci se rozvíjet, bez temnoty bychom nespatřili světlo nebo spíše nevěděli bychom co to vlastně světlo je.

Někdo může namítnout: "Veškerá temnota přece nepramení ze mne. Podívejte se, co za hrůzy se děje kolem mě? A co energetičtí upíři? Můžu snad za to, že je musím potkávat?"

Nic není "dobré" nebo "špatné"

Jak jsem již zmínil výše, vše se jen děje. Není to ani dobré ani špatné. Ani smrt blízkého, ani nemoc, ani válka, prostě nic nemá od Boha nálepku, na které by stálo „To je dobré“ nebo „To je špatné“. O tom, jestli je to či ono špatné či dobré, rozhodne až naše mysl. Většina z nás asi nezvládá přijímat např. z médií informace které vnímáme jako negativní tak, že je jen nechá tiše proplout myslí, aniž by se nás nějak dotkly. Pak radím, přestaňte ty informace vyhledávat. Nechci abyste něco ignorovali, ale nevyhledávejte to. Alespoň do doby, než si uzdravíte mysl.

Stačí si začít uvědomovat, že něco v nás má rádo negativní informace. Shlukujeme se u autonehod, s nadšením pozorujeme sebevrahy, sledujeme krimi zprávy atd. Jakmile si hluboko uvnitř sebe uvědomíme, že je to jen přirozená vlastnost mysli, kterou nás evoluce vybavila z důvodu abychom lépe čelili nebezpečím ohrožujícím naše přežití (vytváření různých scénářů, jak případně čelit nějakému nebezpečí) a že už ji nepotřebujeme, mysl začne ten hlad po negativních informacích sama opouštět.

Energetičtí upíři

Co se týká energetických upírů, mnohdy se jim nelze vyhnout. No a když se jim nelze vyhnout (což by byl zase jen útěk od nepříjemného), je dobré je začít využívat ve svůj vlastní prospěch. Všimněte si, že někoho úspěšně vysávají a u někoho si vůbec neškrtnou. Pokud jsme mezi těmi nešťastníky, kteří jim poskytují svou životní energii, měli bychom začít zkoumat způsob, jakým nás energetický upír vysává. Vždy nás to totiž přivede k naší slabé stránce, nějakému hloupému vzorečku chování, který nám komplikuje život a za kterým se skrývá nějaká naše nenaplněná potřeba.

Pokud tuto mezeru v našem firewallu objevíme, pochopíme a uzdravíme, bude muset upír buď ostrouhat nebo změnit strategii. Pokud se spokojí s ostrouháním, máme klid. Pokud začne hledat novou strategii, jak nám trochu energeticky odlehčit, může nám opět prokázat obrovskou službu a pomoci nám objevit další bezpečnostní mezeru v našem systému. A my můžeme být zase o kousek blíže lásce, klidu a harmonii.

Dá se tak vlastně říci, že použijeme temnotu v podobě energetického upíra k odstranění temnoty v podobě našich neprospěšných vzorců chování. Rozhodnutí, zdali budeme sloužit jako „nabíječka“, je tedy opět plně v naší moci. Časem, až porozumíme sobě, pochopíme, že nejsou lidé dobří a zlí, jsou pouze lidé šťastní a nešťastní. Být nešťastný je energeticky velice náročný stav a někde si tu energii prostě člověk musí opatřit. A konec konců přiznejme si, kdo z nás si taky občas necucne. ????

Temnota je prostě nástroj Boha, skrze který nás Bůh učí být šťastnými a milujícími. S dovedností „žít šťastně“ se člověk nenarodí, musí se tomu naučit, jelikož od přírody jsme nastaveni na pouhé přežití. Proto temnotu milujme stejně jako světlo, respektujme ji a se soucitem plně přijímejme. Bez ní bychom byli navždy ztraceni.

Vždyť každý den nemusíme prožívat euforické stavy plné lásky a uspokojení. Není to ani možné. Někdy se prostě stačí spokojit s tím, že JSEM a že CÍTÍM.

 

Autor: Natálie Valtová & Milan Nesvadba